Začněme chovem čmeláka zemního (Bombus terrestris), který se stal základem metod pro chov dalších druhů. Tento velký a rozšířený druh je černý s charakteristickou žlutou páskou na zadečku, jehož konec je bílý. Dělnice jsou zbarvené stejně jako matky, zatímco samci mají světlejší odstín žluté.
Kromě včely medonosné existuje u nás přes 600 dalších druhů včel, které jsou nazývány samotářky. Včela medonosná žije ve společenství matky, dělnic a trubců, zatímco samotářky žijí po oplození samy. Obývají různé přírodní dutiny a mohou také využívat uměle vyrobená hnízdiště, která připomínají přirozené úkryty.
Používání barvících rostlin je praktikou našich předků již od
nepaměti. Dokázali při barvení látek pomocí těchto rostlin vytvořit nejrůznější
odstíny a tóny. Samozřejmě dnes se hlavně používají syntetická barviva, ale
pokud chcete, můžete se vrátit k přírodě. Ze rostlin lze totiž získat všechny
možné barvy a odstíny a přidáváním různých přísad můžete dokonce z jedné
rostliny získat řadu barev a odstínů.
Čmeláci trumfnou člověka ve schopnosti převádět znalosti získané hmatem na
znalosti získávané zrakem. Problém starý stovky let V roce 1688 postavil irský filozof William Molvneux
svého anglického kolegu Johna Lockeho před nevšední problém: „Představte si od
narození slepého muže, který se naučil hmatem rozlišit kouli a krychli.
Představte si dále, že mu byl navrácen zrak. Dokáže nyní tento muž rozeznat oba
předměty čistě svým zrakem?“ Locke měl jasno: „I kdyby hmatem kouli od krychle
neomylně poznal, pouhým pohledem by je neodlišil.“
Jeden z nejběžnějších neonikotinoidových insekticidů byl
usvědčen z dramatického snížení letových schopností včely medonosné.
Moratorium na tři nejběžnější neonikotinoidové insekticidy přijaté zeměmi
Evropské unie dalo vědcům čas, aby se důkladněji zaobírali dopady těchto nejpoužívanějších
insekticidů světa na zdraví blanokřídlých opylovatelů. Neonikotinoidy byly
dlouho považované pro tento hmyz za bezpečné. Teprve v poslední době se ukazuje,
že ošetřené rostliny vylučují insekticidy v pylu a nektaru v množství, které
sice není pro opylovatele smrtelné, ale má významný dopad na funkce jejich
nervové soustavy. Nejčastějším objektem studií zaměřených na dopady insekticidů
na opylovatele jsou čmeláci a včela medonosná. Patří k nim i nejnovější studie
publikovaná týmem pod vedením Jamese Nieha z University of California v
americkém San Diegu v předním vědeckém časopise Scientific Reports. Ta přináší
znepokojivé odhalení efektů thiamethoxamu na letové schopnosti včel. Tento
neonikotinoidový insekticid se společně s clothianidinem a imidaclopridem řadí k triu neonikotinoidů postavených evropským moratoriem mimo hru.
