V minulých číslech časopisu jsme se zabývali obecnými racionalizačními opatřeními a tématy souvisejícími s úly. Přestože je tato oblast rozsáhlá, stále existují další možnosti ke zkoumání. Chov včel nabízí mnoho příležitostí pro efektivní zpracování a využití zdrojů, včetně finančních. Dnes se zaměříme na získávání dvou klíčových včelích produktů – vosku a medu.
Získávání vosku
Ve včelařství existuje několik metod pro získávání vosku, které závisí na druhu suroviny, jejím množství a možnostech včelaře. Mezi tyto techniky patří:
Sluneční tavidlo, ideální pro zpracování odřezků a divočiny z podmetu
Vařák na vosk s topeništěm nebo umístěním na topnou desku
Elektricky vytápěné tavidlo
Systém bez porušení drátkování
Hlavní část vosku se získává vyvářením vyřazeného díla a menší část pochází ze směsi víček a medu po odvíčkování medových plástů. Díky rostoucím cenám energie je dnes důležité zohlednit efektivitu. Použití horké vody mezi 90 a 100 ºC je mnohem nákladově efektivnější než pára, protože technologie pro ohřev vody je jednodušší a ekonomičtější.
Technologie vyvařování souší bez porušení drátkování
Tato metoda umožňuje dlouhodobou úsporu pracovního času. Souše se ponoří do vařící vody, kde se dílo rozvaří. Rámek s neporušeným drátkováním se pak vyjme z vody. Z hladiny se sbírá směs vody, vosku a košilek, kterou následně lisujeme nebo odstřeďujeme, abychom získali vosk požadované kvality.
Nádoba musí být dostatečně velká na to, aby umožnila ponoření jednotlivých nebo skupinových souší upevněných v držáku. Při vaření je důležité, aby na jedné straně nádoby docházelo k výstupnímu proudu, odkud vytahujeme čisté rámky zbavené díla. Dřevo, běžně dostupné ve včelařských hospodářstvích, je ekonomicky nejvýhodnější palivo. S rostoucí cenou vosku se však mohou včelaři rozhodnout použít také dražší energie, jako je propan-butan nebo elektřina, což závisí na jejich preferencích. Pokud použijeme nerezový drátek k drátkování, vydrží při opakovaném vyvařování déle než samotné dřevo rámku.
Výhody a přínosy tohoto postupu
Krátké vaření dřevěného rámku eliminuje spory nosemy a zvápenatění včelího plodu.
Neporušené drátkování šetří práci při následném drátkování, protože drátky stačí pouze dočistit a napnout. Toto je největší přínos v oblasti úspory pracovního času na včelnici.
Varnou nádobu s dostatečnou velikostí lze také použít k parafinování dřevěných částí úlů.
Při provedení voskové bilance ve včelařském provozu často zjistíme, že značnou část produkce vosku zničí zavíječ. Z voskových víček po medobraní získáme přibližně 0,5 kg vosku na 100 kg vytočeného medu. Čtyři vystavěné mezistěny a 0,2 kg vosku z těchto mezistěn, vosk ze čtyř vyřazených souší odpovídá přibližně 0,5 kg vosku. To vše dohromady znamená, že každé včelstvo ročně produkuje přibližně 0,8 kg vosku. Tento vosk často slouží jako potrava pro zavíječe.
Nedávno se hojně diskutovalo o falšování včelího vosku v mezistěnách přidáváním parafinu. Analýzy ukázaly, že mezistěny ze západní Evropy obsahují parafínové příměsi a další voskové látky v rozmezí od 10 % do 90 %. Tématem byla různá organizační opatření pro výkup a zpracování vosku, avšak všechna opatření byla komplikovaná a s nejistým výsledkem. Jedinou jistotou zůstává výroba mezistěn z vlastního vosku nebo z vosku s prokázaným původem. Menší včelařské provozy často využívají různé výrobní metody mezistěn, od odlévání do forem až po válcování.
Získávání medu
V minulosti se za hlavní cíl racionalizace považovalo vytáčení medu. Dnes můžeme konstatovat, že racionální opatření při produkci medu dosáhla svého vrcholu. Medobraní se skládá ze dvou fází – odběru medných plástů a jejich vytáčení. O problematice odběru medných plástů jsme hovořili v minulém čísle.
Plásty je možné vytáčet ve včelínech, stabilních nebo mobilních medárnách, případně ve včelotěsném stanu. Pokud jsou plásty přepravovány do medárny, která slouží více včelnicím, doporučuje se prostorové nebo časové oddělení vytáčení, aby nedošlo k zaměnění plástů nebo kontaminaci patogeny mezi včelnicemi. Plásty přivezené do medárny by měly být před vytáčením předehřáty, buď v komínech nástavků, nebo v teplých místnostech. U menších včelařů je praktičtější vytáčení přímo na místě po odběru plástů, za tepla. Před samotným vytáčením je nutné plásty odvíčkovat. Teplota představuje klíčový faktor při extrakci a zpracování medu; med by neměl být vystavován teplotám nad 50 °C. Při teplotách mezi 25 až 30 °C se viskozita medu významně snižuje, což usnadňuje jeho tok potrubím a vytékání z velkého medometu.
Med je vhodné skladovat v nádobách určených ke styku s potravinami a s přiléhavými víky. Med má hygroskopické vlastnosti a při obsahu vody nad 20 % by mohl začít ve vrchní vrstvě kvasit.
Způsobů odvíčkování je mnoho. Za nejjednodušší se považuje použití vidličky. Vidličky se liší zahnutím a délkou zubů a šířkou. Každý včelař upřednostňuje svou oblíbenou vidličku. Existují i různé odvíčkovače, jak pasivní, tak i s aktivním pracovním členem, které mohou být vyhřívané. Pracují-li na principu vidličky nebo nože, víčka bývají méně porušena a snadněji se oddělují od medu. U rotačních odvíčkovačů se směs hůře odděluje, jelikož jsou víčka rozbita na malé kousky a smíchána s medem.
Med z odvíčkovaných plástů se získává prostřednictvím odstředivé síly v medometech. Medomety se dělí na radiální a tangenciální podle umístění plástů vzhledem k ose otáčení. Existují varianty jako tangenciální, tangenciální zvratné, polotangenciální zvratné, radiální se svislou osou otáčení a linky s vodorovnou osou otáčení. Medomety dnes nabízejí různé typy automatického řízení a programování procesu vytáčení. Všechny přístroje musí umožňovat plnou čistitelnost a dezinfikovatelnost bez nepřístupných ploch.
Cílem tohoto textu je nastínit problematiku a povzbudit čtenáře k dalšímu přemýšlení. Inspiraci můžete získat také na říjnové mezinárodní konferenci v Olomouci. Sledujte časopis Včelařství a webové stránky ČSV.
Z časopisu včelařství Dr. Ing. František Kamler
