Proč a jak správně používat osolenou vodu pro včelstva?Včelaření jsem měl od samotných počátků organizačně specifické: včelstva byla vždy umístěna ve vzdálenosti zhruba 25 km od mého bydliště a mimo intravilán obce. Z tohoto důvodu jsem jejich péči musel omezeně plánovat pouze na víkendové dny. Abych potřebám včelstev vyhověl, již v časném předjaří jsem měl pro ně připravena speciální napajedla. Jako praktická a osvědčená napajedla mi sloužily běžně známé skleněné lahve o objemu 3,7 litru. Ty byly natřené černou barvou, přičemž jsem ponechával pouze úzký průhledný proužek, díky kterému bylo možné kontrolovat stav vody. Tmavý nátěr pomáhal na jaře vodu rychleji ohřívat slunečním teplem a během léta bránil vzniku řas uvnitř lahve.
Proč a jak správně používat osolenou vodu pro včelstva?
Přidávání soli do včelí napáječky není jen zvykem, ale účinnou praxí
První jarní vodu v napajedlech jsem lehce přislazoval. Sladkost vody v tomto případě nesloužila primárně k nalákání včel – to zvládají včely dobře i bez slazení. Skutečným důvodem byla ochrana vody před nočními mrazy, které se v brzkém jaře často vyskytují.
Do každého dalšího doplnění napáječek jsem používal osolenou vodu. Jednalo se o roztok s koncentrací soli přibližně 0,35 %, čehož jsem dosahoval dávkováním 13 gramů kuchyňské soli na jednu lahev. Z praxe bezpečně vím, že pokud jsem sůl náhodou do některé láhve nepřidal, včely této možnosti neomylně vyhnuly. Ani změna umístění lahve v řadě neměla vliv, což jasně prokazuje oblibu a preferenci osolené vody ze strany včel.
Při praktické přípravě na stanovišti jsem používal odměrku z dětské výživy (6,5 gramů soli na jednu odměrku). Dvě odměrky byly optimální dávkou k dosažení zmíněné koncentrace 0,35 %. V praxi doporučovaných horních hranic koncentrace soli 0,5 % jsem nevyužíval a držel se nižších hodnot.
Samočinná napáječka šetří váš čas i starosti
Velmi dobře se mi osvědčila samočinná napáječka vyrobená z 25litrové kovové mlékárenské konve. Toto řešení mi umožňovalo bez problémů zajistit vodní rezervy včelám až do mé další návštěvy následující víkend. Na každou návštěvu včelnice jsem přitom přijížděl s již připravenou novou konví naplněnou čerstvou vodou s 0,3% koncentrací soli (75 g soli na objem 25 l). Použitou konvi jsem poté odvezl domů, vyčistil, dezinfikoval a připravil na další použití.
Moderní problémy vyžadují nová řešení
Tento systém jsem využíval úspěšně až do roku 1990. Se vznikem volné živnosti sběračů kovů se začalo objevovat riziko krádeže. Výškově umístěná konev s vodou totiž poutala pozornost těchto „sběračů“. Musel jsem tedy hledat způsob ukrytí. Položená konev dobře zamaskovaná smrkovými větvemi se mi osvědčila jako účinná ochrana tam, kde to prostor dovoloval. Tam kde to možné nebylo, jsem se opět vrátil ke skleněným lahvím.
Kvasnice ve včelařství – používat, nebo raději ne?
Lihovarské a pekařské lisované kvasnice, jak je známe z dnešní doby, se začaly ve větší míře vyrábět téměř až v polovině 19. století. Do té doby se používaly spíše tekuté kvasinky, a to především v potravinářství, vinařství a lihovarnictví. Historické zdroje ukazují, že včelaři se v 18. a 19. století primárně soustředili na rozšiřování a podporu přírodních zdrojů pylu. Například rozsáhle vysazovali akáty, krušinu, pámelník, komonici, svazenku a další nektarodárné i pylodárné rostliny. Podpora včelařství byla v této době běžná i na institucionální úrovni – dokonce i ředitelství Rakousko-uherských drah v roce 1915 instruovalo zaměstnance, aby při výsadbě náspů přihlíželi k potřebám včel.
Náhražky pylové pastvy – od sojapylu po pivovarské kvasnice
Hledání alternativních zdrojů pylu ve včelařství se v Československu výrazněji objevilo až v období krátce po druhé světové válce. Jako první náhradní zdroj pylu byl používán tzv. „sojapyl“ – jemně mletá, odhořčená sójová mouka aromatizovaná meduňkou či jinými bylinami. Přestože jej včely ochotně do úlů nosily, po objevení skutečného pylu v přírodě tento sojapyl opět odstraňovaly, což ukazuje na jeho omezený skutečný přínos. Tento výrobek byl svého času běžně k zakoupení ve specializovaných včelařských prodejnách.
Dalším pokusem o bílkovinné obohacení krmiva byly pivovarské kvasnice známé jako „spilka“. Nebyly však drcené, jak to bývá u moderních produktů typu Tebi, ale měly charakteristiky jemných lupínků a byly včelám podávány ve směsi s medocukrovým těstem.
Praktické zkušenosti s kvasnicovým těstem ze 60. let
Koncem 60. let minulého století přinesl výrazný impulz k používání kvasnicových těst přítel Miloslav Kučera, známý kočovný včelař z Kolína. Publikoval své zkušenosti, kdy v porovnávacích testech jednoznačně prokázal rychlejší a výraznější rozvoj včelstev krmených těstem vyrobeným z běžně dostupných pekárenských kvasnic a moučkového cukru. Tento recept pravděpodobně pocházel ze sovětské včelařské praxe, kde byl v té době poměrně rozšířený jako náhrada pylu v období jeho nedostatku.
Také náš významný odborník a včelařský autor Otakar Brenner se v publikaci „Zákonitosti života včelstva“ (1969) problematikou kvasinek zabývá. Upozorňuje na osmotické působení cukru, které vede k deaktivaci kvasinek. Podobně se k tématu stavěl i známý včelařský praktik Václav Jakš, který doporučoval podávání kvasnic vařených v cukerném roztoku.
Příprava a použití kvasnicového těsta v praxi
Samotná příprava krmného kvasnicového těsta je velmi jednoduchá a ekonomická:
Pekařské lisované kvasnice (běžně dostupné) se důkladně rozmíchají s moučkovým cukrem až vznikne hustá hmota podobná medocukrovému těstu.
Zhruba z půl kilogramu kvasnic lze vyrobit přibližně 5 kg tohoto výživného těsta.
Ve výsledném produktu činí obsah bílkovin zhruba 10 % a těsto má vzhledem k použitým přísadám příjemnou vůni.
Naše praktická zkušenost ukazuje, že včely dávají jednoznačně přednost právě kvasnicovému těstu oproti běžným medocukrovým směsím. Přestože odborné články tehdy varovaly před možným rizikem zvýšeného výskytu nosémy kvůli nedostatečně deaktivovaným kvasinkám, v osobní praxi jsem za několik let používání tohoto těsta žádné negativní jevy nezaznamenal. Těsto jsem nepodával ihned po výrobě, ale ponechal jsem jej vždy způsobem několik dní „zrát“ (cca 7 až 10 dní).
Je ovšem nutno dodat důležitou poznámku – doplňková bílkovinná těsta jsou vhodná zejména pro silná a zdravá včelstva, ideálně v oblastech, kde je pylová pastva omezená nebo kde dochází k jejím dočasným výpadkům. U slabých včelstev nebude mít toto opatření potřebný efekt; jejich problémy vyžadují komplexní a odlišný přístup.
Na Turnovsku, kde včelařím, máme dostatek přirozených pylových zdrojů, takže dlouhodobější využívání kvasnic pro mne nebylo až tolik aktuální. Přesto je zajímavé a užitečné připomenout si tento ověřený recept. Dobře připravené kvasnicové těsto může být kvalitní a bezpečnou variantou, jak v období nouze včelstvům zajistit dostatek bílkovin a podpořit jejich vitalitu.
Bílkovinné těsto pro včely z medu a pivovarských kvasnic
Dnešní včelař se často smutně pozastaví nad rychlostí, jakou ve 21. století mizí z přírody pylové zdroje. To nás nutí hledat způsoby, jak v případě nouze pylovou snůšku nahradit. Na trhu se objevují zahraniční vitamínové a bílkovinné směsi určené ke krmení včelstev. Přestože jejich cena může být přívětivá, kvalitu nelze vždy snadno ověřit. Nabízíme proto ověřený recept na kvalitní bílkovinné těsto připravené doma z vašeho vlastního medu a pivovarských kvasnic „Tebi“, které jsou snadno dostupné v obchodech se zdravou výživou.
Recept na domácí bílkovinné těsto pro včely
Připravte následující suroviny:
2,5 kg moučkového cukru
100–200 g pivovarských kvasnic (Tebi)
1 kg ohřátého tekutého medu (vlastního)
Postup přípravy:
Do vhodné nádoby důkladně promícháme moučkový cukr a pivovarské kvasnice. Potom přidáme teplý med a směs pečlivě propracujeme do měkkého, pružného těsta. Pokud by těsto bylo příliš řídké, můžeme ještě opatrně dosypat moučkový cukr. Jestliže má možnost včelař před použitím trochu ohřát také cukr, směs se mu bude lépe propracovávat. Hotové těsto pak vytvarujeme do placek a uložíme do uzavíratelných plastových sáčků.
Pozor: nedoporučujeme přidávat vodu, jak uvádějí některé starší recepty. Při nevhodném dávkování vody se totiž ze směsi může stát tvrdá a křehká hmota, která bude pro včely nevhodná.
Alternativa k medu – použití invertovaného cukru
Pokud nemáte vlastní med, můžete použít invertovaný cukr, který snadno připravíte doma následovně:
Do 300 ml studené vody přidejte zhruba 30 kapek nasyceného roztoku kyseliny citrónové a přiveďte směs k varu.
Za stálého míchání přisypávejte 0,5 kg krystalického cukru, dokud není směs dokonale rozpuštěná a nezačne se vařit.
Poté mírně vařte ingredience ještě přibližně 8–10 minut.
Výsledkem bude čistý čirý roztok invertovaného cukru.
Do takto připraveného roztoku přimícháme 100 až 200 g pivovarských kvasnic Tebi (není-li už dříve smícháno s cukrem). Dále pokračujeme s přípravou těsta stejně jako při použití medu.
Obsah bílkovin v hotovém těstě se odvíjí od množství přidaných pivovarských kvasnic – pohybuje se zpravidla v rozmezí 4–8 %.
Doufáme, že se postupně podaří zbrzdit nešetrné zacházení s přírodou, a bílkovinná náhradní krmiva budeme využívat jen jako občasnou pomoc včelstvům v období nedostatku přírodních zdrojů pylu.
Z časopisu včelařství Vladimír Louda ZO ČSV Turnov
