Červen zlomový měsíc pro včelstva i včelaře
V červnu jsou včelstva v plné síle. Plodiště je zakladeno na
maximum a v ideálním případě máme první snůšku již vytočenou a včelstva plní
medníky další snůškou, především z maliníku, lípy a medovicovou.
Tyto snůšky mají společného jmenovatele ve své velké závislosti na průběhu
počasí a nelze se na ně příliš spoléhat. Osobně se každý rok těším na maliníkový
med. Je světlý a velmi lahodný. Potřebuje velmi horké počasí, ideálně 30 °C
během dne. Pak včelstva naplní medníky opravdu za pár dní. Bohužel cílené
ožínání mladých stromků na pasekách snižuje množství maliníku v lesích, a tak
pro včely zbývají porosty na krajích lesů a podél cest.
Vhodný úl
Aby včelstva mohla maximálně využít nárazovou snůšku, měla by mít k dispozici
dostatečně prostorné úly pro ukládání sladiny i výchovu plodu. Běžné včelstvo v
našich podmínkách potřebuje plodiště o velikosti 270 dm2 oboustranně zavíčkované
plochy plástů. Z toho počítejme, že 2 plásty jsou krycí, které matky většinou
nezakládají. K výchově plodu včelstvu zbývá přibližně 230 dm2. To je při 80 %
zakladení dostatek prostoru pro výchovu plodu. Pro včelstvo je ideální, pokud je
plodiště tvořeno jedním vysokým nástavkem. Medník by měl být naopak tvořen více
nástavky, tak abychom naplněný medníkový nástavek s ještě nezralým medem mohli
podstavit prázdným nástavkem. Včelstvo pak může v horním medníkovém nástavku
zahušťovat nezralý med a do spodního nástavku dávat řídkou sladinu z pokračující
snůšky. Polonástavek je k tomuto účelu ideální. Není zanedbatelná ani jeho
poloviční hmotnost, kterou ocení každý včelař.
Vytáčení
Vytáčíme zásadně zralý med, který má méně než 20 % vody, což je úroveň podle
platné potravinářské normy. Norma „Český med“ je ještě o 2 procentní body
přísnější. Obsah vody je důležitý z hlediska skladování medu. Má-li med 21 %
vody a více,
Medník by měl být naopak tvořen více nástavky, tak abychom naplněný medníkový
nástavek s ještě nezralým medem mohli podstavit prázdným nástavkem může kvasit.
Následné vyřizování reklamací nespokojených zákazníků za to nestojí. Obsah vody
zjistíme refraktometrem, či se řídíme obecnými včelařskými pravidly:
1. Med zásadně neodebíráme, dokud trvá snůška. Ač je většina buněk zavíčkovaná,
létavky doplňují řídkou sladinou i okrajové volné buňky. Při poklepu na medný
plást by nic nemělo odstřikovat.
2. Platí všeobecný předpoklad, že zavíčkovaný med má obsah vody již dostatečně
nízký, aby po vytočení nekvasil. Ale ne vždy to platí. Při prudkých snůškách
může dojít k situaci, kdy i zavíčkovaný med má obsah vody přes 20 %.
3. Častým důvodem vysokého obsahu vody v medu je nevhodná konstrukce úlu.
Nevhodnost neuteplených nástavků se může projevit zvláště v chladném počasí. V
úle je vysoká vzdušná vlhkost a včelstvo aktivním větráním podporuje výměnu
vlhkého vzduchu za venkovní sušší. Pokud jsou ale v úle studené stěny, vlhkost
se na nich vysráží, místo aby ve formě páry unikla z úlu. Následně
ne-zavíčkovaný med v krajních plástech zpětně váže vodu. To vše díky tomu, že je
med vysoce hygroskopický a váže vodu z vlhkého vzduchu.
4. Další komplikace, kterou si lze přivodit nevhodnou konstrukcí úlu, je
celozasíťované dno, které se v posledních 20 letech stalo módou. Pokud ale nelze
zasíťovanou plochu zaslepit, může toto dno přispět k vyššímu obsahu vody v medu.
Jednoznačně se to projevilo v dubnu a květnu 2010, kdy výbuch islandské sopky
Eyjafjallajokull, ovlivnil počasí během řepkové snůšky a denně pršelo. Spousty
vlhkého vzduchu, který do úlu proudil nejen česnem, ale i celozasíťovaným dnem,
včelstva nezvládala aktivně odvětrat a přinášený nektar nedokázala dostatečně
zahustit. To platilo pro včelstva umístěná volně na včelnicích. Pokud byla
včelstva v kočovných vozech či ve včelínech, pak už tato nevýhoda neplatila.
Vzduch v relativně uzavřeném prostoru je sušší a vlhkost v úlech již tak masivně
neovlivňuje. Záleží také na výšce od země, ve které je úl umístěn.
Pokud i přes všechna preventivní opatření vytočíme příliš vlhký med, nezbývá,
než jej vysušit či použít na výrobu medoviny. Vysušování je ale opatření, které
není v souladu se šetrným zpracováním medu. Vysušovač medu, tzv. dehumifikátor
nelze jednoznačně doporučit. Nicméně poměrně velké množství včelařů toto
opatření provádí.
Plásty před vytočením odvíčkujeme. Nejčastěji používáme odvíčkovací vidličky.
Při větším množství se vyplatí odvíčkovací nůž a odvíčkovače čili stroje různých
konstrukcí. Odvíčkovací nůž lze ale použít jen u polorámků, které jsou z
panenského vosku.
Zpracování medu
Med by měl při vytékání z medometu stužkovat a pravidelně se skládat. Hrubým
sítem zachytíme hrubé nečistoty. Při dalším zpracování používáme jemné síto, tak
abychom zachytili i jemnější úlomky vosku. Vytočený med necháme minimálně 24
hodin vyčeřit. Za tuto dobu se na hladinu medu vyplaví pěna, tvořená pylem,
bublinkami vzduchu a malými úlomky vosku, které prošly i jemným sítem. Tuto pěnu
je nutno z hladiny medu opatrně sebrat. Mnozí včelaři ji používají pro vlastní
spotřebu, jako to nejlepší z medu. Nicméně zákazníci na pěnu na povrchu medu
pohlížejí s podezřením a těžko jim to jednotlivě vysvětlovat. Od českých včelařů
očekávají kvalitní med, a tak musíme dělat vše pro to, abychom je v jejich
očekávání nezklamali. Politika supermarketů, které se předhánějí v nabídce co
nejlevnějších směsí medů
z celého světa, dělá medu velmi špatnou pověst. Je jen na nás, abychom u
nevčelařské veřejnosti zachovali důvěru ke kvalitnímu českému medu jako k
potravině, která není znehodnocována průmyslovým zpracováním.
Z časopisu včelařství Ing. Pavel Cimala, chovatel matek
Carnica Cimala
