O Buckfastu se někdy mluví jako o „umělém“ plemeni, přesnější je ale označení polyhybridní včela. V praxi jde o promyšlenou kombinaci různých poddruhů včely medonosné, u které se cíleně vybírají a upevňují žádoucí znaky. Občas zaznívá námitka o „bastardizaci“, jenže tento pojem se vztahuje na křížení různých druhů (např. kůň × osel). U Buckfastu se kříží poddruhy téhož druhu včely medonosné. Je proto výstižnější chápat Buckfast nikoli jen jako plemeno, ale hlavně jako precizní systém šlechtění. Cílem je vybrat nejlepší dědičné vlastnosti napříč poddruhy, vhodně je zkombinovat a následně stabilizovat ve výběrových liniích.
Historie a poddruhy, které stojí za vznikem Buckfastu
Šlechtitelské základy Buckfastu položil bratr Adam ve 30. letech 20. století v anglickém opatství Buckfast. V době silné epidemie roztočíkové nákazy (roztoč Acarapis woodi), která na britských ostrovech zničila velkou část včelstev, si všiml důležitého jevu: zatímco čisté italské i tmavé včely hromadně hynuly, jejich kříženci vykazovali výrazně lepší přežívání. Právě z tohoto pozorování se postupně vyvinul dlouhodobý šlechtitelský program.
Do Buckfastu byly postupně zapojeny různé poddruhy, z nichž každý přinesl specifické přednosti:
-
Apis mellifera cypria (kyperská včela): přínos znaků spojených s nízkou rojivostí.
-
Apis mellifera sahariensis (saharská včela): adaptace na suché podmínky a delší jazýček pro lepší využití některých zdrojů (až 7,4 mm).
-
Apis mellifera anatolica (anatolská včela): mírnost, dobré „sezení“ na plástech a schopnost vytvářet silná včelstva.
-
Apis mellifera monticola (východoafrická horská včela): výborná odolnost v chladnějším a vlhkém horském klimatu.
Moderní šlechtění a selekční kritéria
Současní šlechtitelé se obvykle nezaměřují na barvu ani na „stoprocentní čistotu“, ale především na vitalitu, výkonnost a odolnost vůči chorobám. Důležitou roli hraje také hygienické chování včelstva, například:
-
VSH (Varroa Sensitive Hygiene): schopnost rozpoznat a odstranit plod napadený roztočem.
-
SMR (Suppress Mite Reproduction): potlačení reprodukce roztoče Varroa destructor.
-
Grooming: aktivní očišťování dospělých včel od roztočů.
-
Recapping: odvíčkování a následné znovuzavíčkování buněk, které může narušovat vývoj roztoče.
Profil vybraných linií Buckfast
1. Buckfast Sahariensis
Jedna z nejčastěji vyhledávaných linií, u které se uvádí vysoký projev VSH i SMR. Typický je rychlý jarní rozvoj, zimování v silných včelstvech a dobré hospodaření se zásobami. Včely bývají otužilé a často létají i za horšího počasí nebo mrholení.
Velkou výhodou je polyflorální orientace – včelstvo nečeká jen na jeden hlavní zdroj, ale průběžně využívá to, co v krajině kvete. Delší jazýček navíc pomáhá získat nektar i z hůře dostupných květů (např. jetel). Linie je popisována jako velmi mírná a nerojivá, s potenciálem pro mimořádné výnosy v dobrých letech (uvádí se až 140 kg medu).
2. Buckfast Meda
Linie známá výrazným jarním „drivem“ a prudkým nárůstem plodování, který může připomínat kraňku. Oddělky z této linie často sílí velmi rychle. Typický je masivní přínos pylu a intenzivní využívání dostupných snůšek. Zbarvení bývá výrazně žluté.
Jako možná nevýhoda se uvádí o něco vyšší spotřeba zimních zásob a silnější tmelení (propolisování). Kvůli vysoké plodnosti matek je potřeba pečlivěji sledovat napadení varroázou protože přirozená odolnost bývá nižší než u některých jiných linií.
3. Buckfast Anatolica
Pro tuto linii je typický výrazný stavební pud a rychlá stavba nového díla. Dobře se uplatňuje i na medovicových snůškách. Včely obvykle málo tmelí a téměř nestaví voskové můstky, což ocení zejména nástavkoví včelaři.
Popisována je jako mimořádně mírná „plyšová“ včela, která dobře sedí na plástech. Jarní rozvoj nebývá tak strmý jako u linie Meda, zato včelstvo často roste plynule a stabilně bez výrazných propadů. Patří mezi vysoce nerojivé linie.
4. Buckfast Graf Rinet
Linie ceněná hlavně pro dobrou odolnost v tuhých zimách. Dokáže efektivně využít snůšku i v podmínkách, kde je snůška slabá nebo přichází nepravidelně. Podobně jako Anatolica obvykle málo tmelí a nestaví můstky.
Vyniká vysokým projevem VSH a uvádí se i zvýšená odolnost vůči některým virovým onemocněním, aniž by včelstva vykazovala zjevné příznaky.
5. Buckfast B14
Robustní a „tvrdá“ linie, která navazuje na starší buckfastské základy a je posílena přínosem africké horské včely (A. m. monticola). Je vnímána jako univerzální – zvládá i náročnější snůšky (včetně melecitozních) a obstojí při horším počasí.
Jako drobný kompromis se může objevit jemná nervozita: při dlouhém zásahu nebo v nevhodných podmínkách mohou včely reagovat ostřeji. Odolnost a pracovitost ale často tento rys vyvažují.
6. Buckfast B30
Stabilní univerzální linie, která se často využívá i pro další křížení. Spojuje vysoký projev hygienického chování (VSH) s velmi dobrou mednou produkcí. Včely jsou obvykle mírné, mají silný jarní rozvoj a při správném vedení si dokážou udržet vysokou sílu včelstva s potlačeným rojivým pudem.
Hodí se jak na stálá stanoviště, tak pro kočovné včelaření.
Článek vychází z videa od Tomáš März.
