Úl Budečák s rámkovou mírou 39 × 24 cm patří mezi nejstarší české pokrokové úly se zadním přístupem. Vznikl jako snaha zavést nový standard se širokým rámkem, který by usnadnil práci ve včelstvu, zefektivnil chov včel a podpořil vyšší medné výnosy. Konstrukčně navazuje na americký úl Langstroth, oproti dříve používaným typům však přinesl jednodušší řešení a snadnější manipulaci.
Autorem je Václav Švarc s kolektivem odborníků; úl byl poprvé zhotoven roku 1903 v dílnách v Kolči pod Budčí.
Čeští včelaři byli do té doby dlouhá léta zvyklí na stojaté úzko-vysoké úly vídeňské míry. Na konci 19. století došlo v Čechách k výraznějšímu úbytku včelstev a vedle nedostatku pastvy se začalo uvažovat i o roli samotných úlů. To vedlo k úsilí zavádět dělitelná a rozběrná řešení, přístupná zadem i shora. Včelaři a odborníci jako Hlinecký, Brázdil, Adamec či Švarc tím odstartovali na přelomu století (1885–1904) rozsáhlou úlovou reformu. Na sjezdu včelařů v Brně v roce 1904 byla následně schválena česká rámková míra 39 × 24 cm (Adamcova).
Švarc navrhl dvoukomorový patrový zateplený úl v teplé stavbě, s odděleným plodištěm a medníkem a s pevně osazenou mateří mřížkou. Na vývoji se podíleli vysokoškolští učitelé i zkušení praktičtí včelaři. Protože úl vznikl v Kolči pod staroslavnou Budčí, spojenou se životem sv. Václava, získal jméno Budečák. Mezi včelaři se úly s ležatými plásty často označovaly také jako „Amerikánky“, protože tvarově vycházely z americké předlohy.
Konstrukce a uspořádání
Budečák je dvoupatrový úl s celkem 22 rámky o míře 39 × 24 cm uloženými nad sebou; celková plocha díla činí přibližně 412 dm². Plodiště je umístěno dole, od medníku je odděleno kovovou mateří mřížkou, která brání matce v přístupu do horního prostoru. Rámky jsou orientovány rovnoběžně s česnem (teplá stavba) a dosedají do drážek v bočních stěnách úlu. Předepsané mezery mezi plásty drží distanční kolíčky na rámcích.
Manipulace s plásty se provádí pomocí speciálních dlouhých kleští. Skříň úlu tvoří pevný rám pobitý z vnější i vnitřní strany opracovanými dřevěnými deskami; vzniklá dutina je vyplněna směsí pilin a popela, která slouží jako tepelná izolace s dezinfekční složkou. V zadní části jsou dvoje dřevěná dvířka pro přístup do jednotlivých prostor; za nimi jsou prosklená okénka, která omezují přímý výlet včel při otevření. V čelní stěně je zapuštěné uzavíratelné česno s možností průběžné změny šířky podle síly včelstva. Vnější rozměry úlu jsou přibližně 59 cm na výšku, 55 cm šířka čelní stěny a 51 cm šířka boční stěny.
Rozšíření a konec výroby
Budečák vydržel v praxi více než sto let. Postupem času se však ukázalo, že v podmínkách moderního provozu je práce s ním náročnější, zejména kvůli komplikovanějším zásahům při povinné diagnostice a léčení varroázy a obecně vyšší pracnosti. Z těchto důvodů se tento typ úlu přestal oficiálně vyrábět v roce 1985, přesto se jej řada nejstarších včelařů dodnes nerada vzdává.
Práce ve včelstvu a medobraní
Úl lze používat i v oblastech s odlišným klimatem. Medobraní probíhá po sejmutí zadního víka a skleněného okna. Medné plásty se s velkou opatrností vyjímají pomocí kleští směrem k zadním dvířkům a včely se z plástů ometají zpět do úlu. Plodové plásty se při kontrole odkládají na speciální stojánek (tzv. kozlík), aby se minimalizovalo poškození plodu i mačkání včel.
Zimování a jarní vedení
V zimě je včelstvo soustředěno v plodišti, horní prostor se zatepluje slaměnými rohožemi. Včely obvykle zimují na devíti plástech. Po prvním jarním pročišťovacím proletu je vhodné plodiště upravit podle síly včelstva na pět až sedm plástů odebráním neobsednutých rámků; v posledním plástu za okénkem se ponechávají zásoby. Koncem března, když včelstvo obsadí celý prostor, se plodiště doplní soušemi a mezistěnami do plného počtu.
Po plném obsednutí plodiště se část plodových plástů převěsí do medníku, doplní se krycí plást vpředu i vzadu, oba prostory se zúží okénky a teple obloží. Přibližně po osmi dnech je nutné medník zkontrolovat, zda včely nenarazily náhradní matečníky; ty je třeba včas odstranit, aby se předešlo vyrojení.
Z časopisu včelařství Evžen Báchor a použitá literatura Báchor, Evžen: Sbírkové včelí úly. Národní zemědělské muzeum, s. p. o., Praha, 2022.
