Přenášení vody do úlu

Vážení čtenáři, tento článek by vás rád seznámil s důležitou rolí vody v úlu a také s postupem při napájení včel a to nejen na jaře. Text čerpá z knihy Včelařství od pana Vladimíra Veselého (a kol.).

Přenášení vody

Včely do úlu nenosí pouze pyl, nektar nebo medovici. Přinášejí s sebou i velké množství vody. Zdrojem vody pro včely je dnes nejčastěji včelařská napáječka, kterou včelky začnou hledat hned při prvních výletech z úlu z jara. Bylo by ale mylné domnívat se, že o vodu se včely zajímají jen zjara. Hledají ji po celý rok a to až do konce podzimu. Potřeba vody je přitom přímo úměrná plodování včel. Včely o vodu ztrácejí zájem jen ve chvílích, kdy probíhá snůška nektaru. Ale jakmile doba nektaru přejde, jdou včely zase po napáječce.

Potřeba vody v úlu

Skutečná spotřeba vody jednou včelou je i dnes málo vědecky prozkoumaná. Tělo včel obecně obsahuje okolo 75 % vody. Včelstvo průměrné síly spotřebuje denně obecně 0,2 l vody, ročně až 150 litrů. Denní spotřeba přitom kolísá – nejvyšší je na jaře, kdy je denní přínos do včelstva až 0,5 l vody. Vodu včelky používají hlavně k ředění hutných zimních zásob potravy, na výrobu krmné kašičky pro larvy (ta obsahuje až 60 % vody). V zimním období, kdy včely nelétají ven, získávají vodu z tzv. metabolické vody uvolňující se při trávení cukru ze zimních zásob. Podobně používají i kondenzovanou vodu vysráženou z vydýchaného vzduchu – ostatně ji můžeme vidět na stěnách úlu (kontrolujte její stav, pokud jí je moc a včely ji nespotřebovávají, může zapříčinit vznik plísní).

Přenášení vody do úlu

Voda se do úlu dostává činností speciálních nosiček, které se rekrutují z řad létavek. Hledají napajedla nebo přírodní vodní zdroje v okolí úlu, například kaluže nebo ještě častěji vodou nasáknuté přírodní materiály, jako je třeba mech. Míra snůšky vody závisí na potřebě. Jak už bylo řečeno – pokud včely právě snášejí nektar (ten přirozeně obsahuje velký podíl vody) je vodních nosiček málo.

Při prohlídce úlu bychom marně hledali buňky s uskladněnou vodou. Včely vodu totiž neskladují jako pyl či med. Nanejvýš můžete spatřit lesknoucí se kapky vody v trhlinách na plástech. Naskladněnou vodu nenajdeme z jednoduchého důvodu – nosičky vodu předávají mladuškám hned při příletu na česno a mladušky ji ihned zpracovávají tam, kde jí je třeba. A pokud vody začne být nadbytek a nebude o ni již zájem, mladušky naplní své medné váčky vodou a usadí se blízko otevřených plodníků, kde se stanou „živou cisternou.“

Pro člověka asi nepochopitelné, ale včely mají rády jemně slanou vodu. Proto v přírodě rády navštěvují vodu se slabým obsahem močoviny. Je lepší včelám podávat v napáječce velmi jemně slanou vodu – POZOR ale – pro včely je již 1% roztok kuchyňské soli velmi jedovatý!

Role vody v úlu

Voda má mnoho použití. Včely s ní ředí cukrovou potravu, s její pomocí udržují stálou a optimální vlhkost a také funguje jako bezpečnostní pojistka proti kolísání teploty v úlu. Pokud potřebují včelky zvýšit vlhkost v úlu, začnou odpařovat kapičky vody ze svého medného váčku na kořeni jazyka. Včela pohybuje jazýčkem mírně dopředu a dozadu, čímž se plocha tekutiny na kořeni jazýčku roztahuje a odpařuje se. Stejným způsobem včela ochlazuje svojí hemolymfu zahřátou v hrudním svalstvu. Aby nedošlo k přehřátí buněk s plodem, věší nad ně včely kapičky vody, které zajistí stálou teplotu. Voda se zde maximálně pomalu odpaří a pak bude znovu doplněná.

Napájení

Včela sama od sebe velmi snadno a precizně rozezná čistou květní vodu od vody znečištěné. Mají na to speciální čidla na tykadlech. Jak ale naučit včelky, aby létaly na námi připravenou napáječku? Stačí do ní zprvu umístit jemně sladký roztok – stačí okolo 7 % cukru ve vodě, jelikož to je hranice, ve které včely začínají rozeznávat sladkost.

Je důležité s napájením začít již před jarem, zvláště pokud je studené. Již v předjaří včely potřebují dostatek vody pro sovu činnost – na rozpouštění zimních zásob, na přípravu kašičky pro plod atd. Jakmile nám to počasí dovolí, instalujeme v blízkosti úlu napaječku s odtékající vodou aby si nezvykli létat pro vodu jinam. Díky tomu máme jistotu, že včely berou tu „správnou vodu“ a navíc pro ni nemusí létat daleko. Zkrátí se tím doba cesty – je na to potřeba méně nosiček a víc včel se může věnovat snůšce pylu a nektaru.

Napáječka musí byť stále v činnosti, jinak ji včely přestanou věnovat pozornost. Můžete si ji vyrobit sami z většího hrnku s širším hrdlem, který postavíte dnem vzhůru na vroubkované sklo, aby voda mohla pomalu protěkat. Abyste zajistili precizní funkci, je lepší si napaječku koupit. Také můžete použít napaječku, která bude dodávat vodu přímo do úlu.

Voda na jaře

Včelařské jaro začíná s kvetením prvních ovocných stromů. V tuto chvíli včelstva silně plodují a nabírají na síle s novými generacemi včel. S návalem první sladiny a pylu do úlu se u včel začíná objevovat stavební pud. Je přímo úměrný a provázaný s jinými pudy – s pudem rozmnožovacím a shromažďovacím. Rozmnožovací se projeví zvýšením plodování a brzy také rojením. Shromažďovací pud v rámci pudů společenských má pro včelaře nesmírný význam, jelikož se prakticky promítá do medového výnosu a opylovací činnosti. Správným ovlivněním těchto pudů a práci s nimi může včelař dosáhnout skvělých výsledků – stačí včely pořádně připravit na hlavní snůšku.

Plodování vrcholí asi 40 dní před hlavní snáškou. Proto se v průběhu bezsnůškového období postaráme o to, aby zásoby nepoklesly pod 4-5 kg a včelstva nepřestala plodovat. Aby byl výnos odpovídající, musí do hlavní snášky včely nasadit co nejvíc létavek. K tomu je ale potřeba rozeznat, kdy na stanovištích rozkvétají medonosné rostliny nebo kdy je v dosahu medovice. Proto musí včelař pozorovat vedle úlu i jeho okolí a znát celý areál a mít vždy připravený dostatek vody.

You have no rights to post comments