Historie vývoje úlů.
Nejstarší doklady o chovu včel pocházejí Egypta z období cca 4 tisíce lep
před naším letopočtem. Včely chovali v hliněných ležanech válcovitého tvaru. V
Evropě je jako první historicky doloženo takzvané lesné včelařství. Med byl
odebírán divoce žijícím včelstvům v dutinách stromů takzvaných brtích. Brtnictví
prošlo od pravěku znatelným technologickým vývojem. při odběru medových plástů
přestala být včelstva postupně ničena. Včelaři pracovali s řadou pomůcek,
používali dýmáky a kukly, sami připravovali vhodné dutiny - brtě a poznávali
život včel. Podstatným mezníkem bylo přemístění části stromu se včelami do
blízkosti obydlí. Napodobením přírodních dutin ve stromech, vznikaly první
špalkové úly - stojany a ležany. Jejichž počet se postupně na našem území
rozrůstal až v 15. 16 století překročil množství letních brtí. Z této doby jsou
doloženy také první bedněné úly a konšice na našem území. Jednalo se převážně o
úly nedělitelné s nepohyblivým dílem, dílo bylo zpevněno pomocí křížů nebo
dřevěných hůlek.
Ve druhé polovině 18. století vznikly ve Francii úly dělitelné. Byla to vlastně skládačka z jednotlivých truhlíků. I když tato skládačka tvořící jeden úl byla skryta celistvým pláštěm, přesto umožnila lepší práci se včelstvem a úpravu prostoru dle aktuální potřeby. Tento systém včelaření se rychle rozšířil po celé Evropě. U nás tuto myšlenku převzal, doplnil a propagoval Josef Antonín Janiš.
Dalším pokrokem ve včelaření bylo sestrojení samostatného rámku v letech 1813-1814 autorem byl P. I. Prokopovič. V našich zemích Jan Wunder a v polském Slezsku Jan Dzierzon použili ve 40. letech 19. století pohyblivou horní loučku, na kterou byl upevněn plást. Z jejich řešení vyšel August Berlepsch. Ten v roce 1855 znovu sestrojil rámek pro plást, který se v této době rozšířil. P. I. Prokopoviči náleží také prvenství v konstrukci mateří mřížky.
U nás na práci J. A. Janiše navázal po padesáti letech svojí sestavou nástavkových úlů Jan Nepomuk Oettl. Oettlovy úly byly ze slámy, s pohyblivými loučkami a celými rámky. Navzdory všem novotám setrvávala však většina včelařů u tradičních špalkovým úlů, eventuálně přecházela postupně na nedělitelné, zadem přístupné úly novějšího provedení (Wunderův úl, Moravský spolkový úl, Dzierzonův úl apod.). Mezitím v roce 1851 vystoupil v USA Lorsin Lorenzo Langstroth s nástavkovým úlem vlastní konstrukce. Jím udal směr pozdějšímu vývoji příbytků včel ve velké řadě zemí světa. K nám se myšlenky o Langstrothech dostaly ke konci 19. století, tedy 100 let po Janišovi. Výsledkem diskusí, které vyvolaly, bylo schválení jednotné rámkové míry 39 x 24 cm na sjezdu včelařů v Brně roku 1904.
V průběhu druhé poloviny 19. století a začátkem 20. století se symbolem středoevropského včelařství stal úl nedělitelný a zadem přístupný. Snahy pokrokových včelařů skončily podobě kompromisů známých jako Švarcův budenčák, pražan, gestrung či univerzál. Snahy o změnu rámkové míry vyvrcholily výrobou Univerzálu II a Škvařilova úlu rámkové míry 39 x 30 cm. Podle zjištění Zemského ústředí včelařských spolků v Čechách z roku 1934 jeho členové celkem ve sto devíti různých rámkových typech úlů.
V roce 1959 byla komisí pod vedením prof. Boleslava Tomšíka přijata jednotná
míra rámků 37 x 30 cm. Na jejím základě byl zkonstruován a v roce 1960 schválen
Jednotný úl Čechoslovák. Svojí mírou měl v československých zemích nahradit
nejrozšířenější rozměr 39 x 24 cm a na Slovensku rozměr 42 x 27,5 cm. Avšak
kvůli tradičním konzervativizmu včelařů nenahradil čechoslovák nejrozšířenější
úly na území dnešního Česka a Slovenska. V obou zemích přibyl ale nový typ úlu s
další rámkovou mírou. Úl si mezi včelaři získal pro svou velikost plástové
plochy a solidní konstrukci své stoupence. Vhodný je spíše pro tradiční než pro
nástavkové včelaření.
Do vývoje úlů významně zasáhlo také budování včelařství v podnicích socialistického sektoru v letech 1950 - 1989. Zpočátku byly vyráběny úly Lesany a Pětiletky pro stabilní stanoviště, později Tachovský nástavkový úl pro velkoprovozní způsob ošetřování včelstev a kočování. Všechny tyto úly měly v jednom nástavku devět rámků 39 x 24 cm na studenou stavbu. Velkoprovoz Třeboň včelařil v nástavkovém úlu s rámkovou mírou 39 x 27,5 cm v nástavcích na jedenáct rámků konstruovaných pro kočování.
Někteří naši včelaři začali po roce 1970 ověřovat použití nízko nástavkových úlů. Snahou bylo nahradit v těchto systémech manipulaci s jednotlivými plásty, manipulací s celými nástavky a chovat volně rozvinutá včelstva bez omezování matky mateří mřížkou. Tyto požadavky splňovaly úlové systémy typu Optimal a Slezan.
Důležitým mezníkem ve vývoji a výrobě úlů v České republice se stal rok 1985. Z iniciativy racionalizační komise Ústředního výboru Českého svazu včelařů byla zastavena produkce úlů Budenčák a Moravský univerzál. Ve výrobě zůstaly Tachovský úl a úl Čechoslovák. Oba prošly podstatnými úpravami. Na trh nově přišel Tenkostěnný nástavkový úl. Všechny tři typy úlů mají odnímatelné dno s deseticentimetrovým vysokým podmetem a větráním.
