Včela medonosná po miliony let nachází svůj domov v dutinách stromů, které jsou především válcovitého tvaru a orientované vertikálně. Včelstva ve těchto prostorách vytváří svá obydlí, což je přehledně znázorněno na našem schématu obydlení rojem. Jak ukazuje schéma, silná včelstva s tvarem plodového tělesa připomínajícího kouli preferují větší průměry dutin. Pokud tyto přírodní struktury převedeme do geometrického konceptu, ideální konstrukce pro včelaře by byla čtyřboký vyšší hranol s čtvercovým půdorysem.
Pro nástavkové včelaření se prostor dělí na nástavky požadované výšky dle metody ošetřování, přičemž šířka rámku odpovídá šířce přírodní dutiny. Mezi nástavky je právě důležité udržet minimální mezeru, aby se nenarušila celistvost plástů . V ležanech se včely používají jen pro specifické účely, protože včely přirozeně ukládají med nad plodové těleso.
Konstrukce rámků
Ve velkých provozech je důležitá jednotná konstrukce rámků s vysokou pevností, aby byla kompatibilní se strojním odvíčkováním. Rámky musejí odolávat značným deformačním silám. Pokud plánujete nasadit strojní odvíčkování, je žádoucí poznat stroje v provozu a tomu přizpůsobit konstrukci rámků. Různé typy rámků mohou představovat komplikace při rozšíření včelnice. Proto je klíčové začít konstrukcí rámků, na kterou se váže celý provoz.
Mezi důležité vlastnosti rámků patří zajištění správné mezery mezi plásty, tedy mezistěnami. Existuje několik metod, například použití mezerníků nebo Hoffmanových rámků s rozšířenou boční loučkou. V plodišti se dodržuje standardní rozteč 35 mm, ale při chovu silných včelstev se může zvětšovat na 37–38 mm. V medníkových nízkých nástavcích je rozteč obvykle o něco větší. Připevnění mezistěny k rámku může být provedeno různými způsoby, jako je zatavení do drátů, což je nejpevnější metoda.
Rámky a plásty se zavěšují do nástavku. Nástavkový úl disponuje odnímatelným dnem, variabilním počtem nástavků a víkem. Krmítka lze integrovat do nástavku nebo víka, přičemž velkoobjemová krmítka nejsou doporučena pod česno z hygienických důvodů.
Konstrukce úlu by měla mít tvar hranolu bez výrazných výstupků, což usnadňuje manipulaci a aplikaci mechanizace, například při převozech a kočování.
Důležitost odnímatelného dna u nástavkového úlu
Jednou z klíčových součástí nástavkového úlu je odnímatelné dno. Na jeho konstrukci se vztahují různé nároky, které závisí na způsobu, jakým je úl využíván. Základním požadavkem je zajištění odpovídající výšky podmetu. Pro vložení podložky k odběru měli je potřebná minimální výška 3 cm. Při kočování a převozech na delší vzdálenosti je však nezbytné mít výšku podmetu mezi 8 až 10 cm. Takto vysoký podmet poskytuje včelám útočiště, zejména v momentech, kdy je včelstvo narušeno, například během nakládání a vykládání. Aby se zabránilo stavbě v podmetech, jsou používány stavební zábrany.
Do dna úlu lze umístit větrání pokryté včelařským pletivem. Pokud je větrání rozmístěno po celém půdorysu nástavku, označujeme ho jako zasíťované dno. Takové větrací prvky musí být při aplikaci léčebných procedur (jako je fumigace, použití kyseliny mravenčí či aerosolu) uzavíratelné, aby zůstala zajištěna jejich účinnost.
Při práci s mednými plásty, která vyžaduje čas a přesné načasování, je možné využít pomocné nástroje - od smetáčků po výkluzy. Při použití repelentů je však třeba opatrnosti; ačkoliv jejich aplikace není složitá, z výzkumů vyplývá, že hlavní účinná látka v repelentech může zkracovat život včelám.
Téměř každý včelař se s těmito úkoly potýká. Někteří z nich používají inovativní řešení, která práci usnadňují. Proč tedy nevyzkoušet svou konkurenceschopnost mezi včelaři? Lze tak učinit na různých výstavách a setkáních. Například na Mezinárodní výstavě zlepšovatelů a vynálezců. I když není nutné vystavovat vlastní vynález, můžete se dozvědět mnoho užitečného.
Z časopisu včelařství: Dr. Ing. František Kamler
