S příchodem jara je důležité zhodnotit celkový stav nákaz ve včelích koloniích a připravit se na dodržení nezbytných opatření vyplývajících z aktuálního vývoje u nás i v celé Evropě.
Tumidóza
Mezi hlavní světové hrozby patří tumidóza, kterou způsobuje malý úlový brouk Aethina tumida. Tento škůdce, původem z podsaharské Afriky, se rozšířil do Ameriky a Austrálie a byl zaznamenán i v Egyptě. V roce 2004 byl zavlečen do Portugalska s dodávkou matek z USA, přestože byly postižené chovy zničeny, nedávno byl brouk znovu nalezen v Portugalsku. Šíření tohoto škůdce je v dnešním globalizovaném světě velmi pravděpodobné. Pro ochranu je důležité dodržovat veterinární směrnice, vyhýbat se dovozu včel a včelích matek ze zahraničí, pečlivě sledovat zimní měl, ve které může brouk přezimovat. Dospělé exempláře totiž přežívají ve včelím chumáči během zimy. Je nezbytné dbát, aby se měl nescezala přes otvory menší než 5 mm. Mrtvé včely odstraníme snadno pomocí mateří mřížky.
Akarapidóza a evropská hniloba
Dalšími hrozbami jsou akarapidóza a evropská hniloba včelího plodu. Roztočík včelí u nás nebyl diagnostikován mnoho let, přestože pravidelně vyšetřujeme včelstva u chovatelů matek. Jinde se však vyskytuje, ačkoliv ne v rozsahu, který by mohl způsobit vážné škody. Účinné opatření proti varroáze, zejména pravidelná fumigace, přispěly k této situaci. Co se týče hniloby plodu, v České republice je její výskyt vzácný.
Plísňové nákazy
Informace o plísňových nákazách jsou omezené. Jejich výskyt není evidován a závisí na rozvinutí plísní v přírodě. Zdá se, že v posledních letech došlo ke snížení výskytu zvápenatění včelího plodu, což může být důsledkem častějšího použití kyseliny mravenčí během jara a léta. Zkamenění plodu, jediná včelí nákaza přenosná na člověka, je diagnostikována jen velmi zřídka.
Nosemóza
Nosemóza, známá také jako nosema, je stálou hrozbou pro včelstva. Včelaři s ní bojují již dlouhá léta, i když porozumění jejího původce — houby Nosema apis — přišlo později. Tlumení onemocnění komplikují omezení v Evropské unii, kde je zakázáno užití antibiotika fumagillin, protože jeho rezidua by mohla kontaminovat med. Ochrana před nosemózou tedy spočívá především v důkladné čistotě, pravidelné dezinfekci (včetně použití kyseliny mravenčí ve včelstvech) a v posilování včelstev. Spory Nosema apis jsou každoročně monitorovány, jejich výskyt se výrazněji nemění. I přesto způsobuje nosemóza více škod než všechny ostatní choroby včetně varroázy. Ve Francii byla navíc zjištěna také Nosema ceranae, parazitující na indických včelách, což vyvolalo obavy.
Mor včelího plodu
Mor včelího plodu zůstává vážným problémem. Je rozšířen po celé Evropě, avšak metody detekce a tlumení nejsou na úrovni Evropské unie sjednoceny. Eradikace je hlavním přístupem v České republice i jinde, přičemž léčení antibiotiky se z důvodu kontaminace medu nepoužívá. Počet ohnisek nákazy v České republice byl dlouhodobě stabilní, avšak nedávno došlo ke zvýšení díky efektivitě kultivačního vyšetření měli. Sám záchyt nákazy není automaticky důvodem pro vyhlášení ohniska, ale následuje klinické potvrzení. Mnoho ohnisek má historii sahající k dřívějším nákazám a intenzivní monitorování bude pokračovat.
Virové nákazy
Virové infekce se stávají stále více problémem. Studie v Rakousku odhalily na uhynulých včelstvech přítomnost různých virů, jako je virus deformovaných křídel, virus akutní paralýzy, virus pytlíčkovitého plodu a virus černání matečníků. V Německu byl poprvé zaznamenán kašmirský virus. Tato virová onemocnění jsou úzce spjata s napadením roztočem Varroa destructor, který působí jako hlavní vektor, přenáší a pomáhá množení virů. Přemnožení roztočů představuje vysoké riziko pro rozvoj virových chorob, protože poskytují podmínky pro infekce a následné úhyny včelstev. Před nástupem varroázy nebyly ekonomické škody způsobené viry téměř známy.
Varroáza: klíčová výzva pro zdraví včel
Varroáza je jednou z nejzávažnějších hrozeb pro včelí společenství. Roztoči Varroa destructor nejen usnadňují šíření virových infekcí, ale také zhoršují průběh všech známých onemocnění včel. Proto je nezbytné soustavně redukovat jejich populaci ve včelstvech po celý rok. Klíčovým obdobím je bezplodové období, během něhož se soustředíme na přerušení generačního cyklu roztočů a zabránění tvorbě detoxikačních enzymů, které zvyšují jejich rezistenci na léčiva.
V roce 2005 se situace zhoršila, jak dokazují výsledky zimní měli z předjaří 2006 a podzimních pokusů. Například procento negativních vzorků kleslo na 27 %. Podzimní teplé počasí způsobilo delší plodování, což vedlo ke snížení účinnosti podzimních fumigací, protože roztoči se stihli přesunout na nový plod. Samice roztočů navíc nyní tvoří vajíčka i na zimním plodu. To znamená, že v zimní měli lze očekávat vyšší počet roztočů, než by bylo běžné.
Tento problém je řešitelný předjarním ošetřením pomocí nátěru víček plodu a fumigace včelstev s vyššími nálezy ze zimní měli. Nátěr plodu je velmi efektivní metodou, při níž napuštěná víčka působí dovnitř buňky a ničí roztoče a jejich vývojová stádia, a zároveň ničí roztoče na dospělých včelách. Následně včely samy odstraní víčka, čímž se odstraní nosiči účinné látky. Tato metoda je ekologicky šetrná — maximální spotřeba při nátěru je 3 mg tau-fluvalinatu na 10 dm² plodu, což nezpůsobí měřitelná rezidua v medu či vosku.
Demonstracemi bylo opakovaně ukázáno, že včelstva ošetřená nátěrem měla při podzimní kontrole desetkrát méně roztočů než ta neošetřená. Neošetřená včelstva s vyššími nálezy musela být dodatečně léčena během pozdního léta, aby přežila.
Plán ošetření do poloviny března
Referenti pro nákazy u základních včelařských organizací by měli být připraveni na zvýšenou potřebu ošetření včelstev v předjaří roku 2007. Je důležité rychle reagovat na výsledky vyšetření zimní měli a dokončit ošetření nejlépe do poloviny března, aby byla co nejmenší plocha zavíčkovaného plodu.
Situace v zahraničí
V celé Evropě je varroáza přítomná ve všech včelstvech, často s vyšší intenzitou než u nás, což se promítá do vyšších ztrát včelstev. Je důležité se vyhnout zavlékání roztočů z jiných zemí. Importovaný roztoč může být nebezpečný svou nepříbuzností, jelikož roztoči trpí na příbuzenské páření, které snižuje vitalitu a plodnost potomstva. Příbuzenské páření mezi roztoči ze vzdálených populací může mít negativní dopady. Dále hrozí přenos rezistence, zejména tam, kde se aplikují vysoké dávky účinných látek s dlouhodobým účinkem (např. fluvalinat v přípravku APISTAN, amitraz v přípravku APIVAR a coumaphos v přípravku CHECK-MITE), což vede ke snížení jejich účinnosti a nutnosti použití alternativních léčiv s nižší účinností. Kromě toho mohou roztoči přenášet virové infekce. Naše sousední země již hlásí podobné problémy.
pro časopis včelařství Ing. Vladimír Veselý, CSc.
