Ztráty včelstev: příčiny a důsledky

Před několika dny mě navštívil přítel Ing. Čestmír Brožek, který s sebou přinesl čerstvé březnové číslo časopisu Včelařství. Vložil mezi stránky článek s názvem "Od příčin k jarním důsledkům," napsaný Janem Šmídem. Jaké bylo mé překvapení, když se mi z obálky zjevilo přiostření na dopis, který jsem podepsal jako přijetí již 9. dubna 2019. Tématem bylo už tenkrát úhyn včelstev a jejich péče.

Když jsem dnes po letech znovu držel dopis v rukou, najednou jsem pocítil stud. Tenkrát mi text připadal nesourodý a chaotický, navíc byl psán ručně. Odložil jsem jej s úmyslem jej přepsat, ale už jsem to nikdy neudělal. Dnes je to už pět let a téma je stále aktuální. Ing. Brožek, nyní dvaaosmdesátiletý, tvrdí, že včelaři bohužel stále opakují stejné chyby. Přesto oceňuje, jak důkladně Šmídův článek popsal vše potřebné k tomuto problému. Vzhledem k tomu, že doba snůšky pomalu končí a je nutné připomenout včelařům důležité aspekty péče, požádal jsem Jana Šmída o další příspěvek.

Ztráty včelstev: Přepis a vyhodnocení

Od podzimu do zimy dochází ke ztrátám včelstev, které jsou letošní sezónu obzvláště výrazné. Příčiny těchto úhynů se v průběhu staletí měnily. Ve 19. století šlo o nosema, úplavice a "malého" roztoče, které byly eliminovány specifickým péčí a modernizací úlových systémů. Nicméně koncem 70. let 20. století se objevil rychle šířící se roztoč Varroa destructor, vůči němuž nebyla účinná ochrana. Až po roce 1985 se začal používat účinný preparát z Maďarska, Formidol.

Nyní je významnou hrozbou mor včelího plodu. Ale proč hynou včelstva tak dramaticky do jara 2019? Zde je zkušenost a důkladné srovnání. Oba případy, které následují, mají zásadní vliv na zimní generaci včel, která by měla být dlouhověká a silná:

1. Ochrana proti roztoči Varroa: Ta se stále provádí, obvykle pomocí kouřové fumigace nebo aerosolu na podzim. I když jsou na jaře úlové desky často prázdné, počáteční podzimní ošetření často vede k výrazné redukci roztočů, avšak pouze dočasně. Roztoči se pak začínají znovu intenzivně šířit ke konci léta, zasahující generaci zimních včel, což vede k degeneraci.

2. Zimní generace včel: Pokud další ošetření před tvorbou zimní generace neproběhne, včely jsou tělesně narušené. Mnozí včelaři se po třetí fumigaci cítí spokojení, ale náhlé úhyny kolem Vánoc a na začátku roku je zaskočují. Prázdné, nedotčené úly, bez jediné mrtvé včely, jsou záhadou. Výzkum ukazuje, že tyto včely po určitých proletcích jednoduše opustí úl, snad z nepochopitelného pudu smrti. Správné letní ošetření, například pomocí Gabonu, před tvorbou zimní generace je klíčové k zamezení těchto problémů.

Tyto zkušenosti nám připomínají, že opakování je matka moudrosti. Nepodceňujme znalosti a pečlivou péči včelařů jako Jana Šmída, který nás vede ke zdravějším včelstvům a bohatým úlovům.

Ztráty včelstev: Analýza druhého případu

V letošním roce jsme byli svědky tragédie, kdy na menším včelíně uhynula všechna včelstva. Přitom loni přinesla rekordní úrodu za posledních deset let. Na začátku června byla včelstva vynikající a i během července prosperovala. Šok přišel, když suché počasí začalo ovlivňovat přírodu a včelstva se ocitla ve stavu nouze.

Včelař, spokojený s dosavadními výsledky, nedohlédl na stav úlů a pouze na dva plásty aplikoval gabonové pásky. To vedlo k tomu, že včelstva přestala plodovat a nezaložila zimní generaci včel. Na začátku září bylo v úlech stále dost včel a proběhlo nakrmení, zdánlivě vše v pořádku. Fumigace proběhla, a přestože nebyli na podložce zaznamenáni žádní roztoči, včelař byl spokojen.

Nicméně už v lednu byla měl pouze z jedné nebo dvou uliček! A při prohlídce 31. března 2019 byly úly prázdné — čisté plásty, jisté zásoby, ale žádná včela. Ukázalo se, že včely neměly dlouhověkou zimní generaci a letní včely uhynuly, aniž by je nahradily jiné. Tento případ jasně ukazuje na potřebu podněcování a částečného krmení včel již v červenci.

Reflexe na podmínky včelaření

Ing. Čestmír Brožek upozorňuje na širší ekologický kontext, kdy ničení přirozeného prostředí zásadně ovlivňuje včelaření. V přeměně tradičních metod hospodaření na intenzivní zemědělství mizí pastva na krásně kvetoucích loukách, které nahrazuje strojní likvidace a chemické zásahy.

Všechny snahy s sebou nesou dualitu. Zatímco termín "superorganismus" pro společenský život včel je používán s hrdostí, často zapomínáme na význam slova a jeho skutečný ekologický kontext. Kolektivní hospodaření na úkor přirozených ekosystémů vede k degeneraci půdy, vod a v konečném důsledku i včel. Ať už jde o plošné pastviny či chemické zásahy, zásadně měníme krajinu a její obyvatelnost.

Výzva k zachování přirozených ekosystémů

„Matka moudrosti,“ tedy opakování, je důležitá jak pro zkušené, tak i nové včelaře, kteří chtějí pečovat o včelstva s pochopením pro přírodní zákony a souvislosti. Je zásadní si uvědomit hloubku významu pojmu "superorganismus" a posuzovat, jak naše kroky ovlivňují životní prostředí včel a celkově přírodu. Pozorujme, jak tlaky moderního zemědělství vytlačují přirozené habitaty a ujistěme se, že beauty přirozené přírody nezanedbáváme ve prospěch krátkodobých výnosů.

Přirozená inteligence včel a výzvy moderního včelaření

Historie lidstva ukazuje, jak včelaři, neuvědomující si dlouhodobé environmentální trendy, postupně integrovali včely do blízkosti svých domovů - od kmenů stromů přes kláty až po různé úlové systémy. S rostoucí poptávkou po medu, podpořenou dotačními tituly a zvyšující se oblibou, včelaři začali hledat cesty jak maximalizovat sběrné výkony svých včel. Mezi jejich techniky patří například přesouvání rámků s plodem do přidaných nástavků.

Včelky však neztratily svou přirozenou inteligenci - skutečnou ekologickou znalost. Ve shodě s přírodou a klimatickými podmínkami řídí matka plodování tak, aby vytvořila bezpečnou zimní generaci včel. Tento přirozený instinkt však u mnoha včelařů naráží na nepochopení. Někteří med odebírají už v dubnu a chlubí se tím na různých platformách. Tento proces ochuzuje včely o jejich přirozené zásoby.

Když do konce snůšky med včelám kompletně "ukradnou" a neposkytnou dostatečné nakrmení, začíná boj o přežití. Včely, včetně těch dlouhověkých, zběsile pracují do vyčerpání. Tím zbržďují svou schopnost adekvátně se připravit na zimu, a mnoho z nich následně nepřežije.

Kritické aspekty péče o včely

Dalším klíčovým faktorem je správná péče o zdraví včelstev, konkrétně při likvidaci roztoče Varroa destructor. Laxní přístup k léčbě může způsobit, že včely opustí úly, uvědomujíc si bezradnost situace a uchylují se k poslední možnosti - návratu do divočiny, kde se jejich druh vyvíjí už miliony let.

Některým včelařům se však daří udržet zdravá včelstva bez úhynů. Jsou to lidé, kteří znají své včely do detailu, jak teoreticky, tak prakticky. Díky tomuto hlubokému porozumění dokáží překonat problémy, které trápí mnoho jiných.

Citlivost včel na přírodní podmínky

Včely jsou nesmírně citlivé na změny počasí. Vnímají změny ještě dříve, než k nim dojde. Pokud chystané počasí hrozí silným větrem, deštěm či náhlou změnou teploty, včely vědí, že není bezpečné se vydat za pylovým nektarem. Teplota stanoviště je také rozhodující. Úly umístěné na chladných dvorech mezi domy mohou být pro včely nevhodné, zvláště pokud se vracejí obtěžkány medovou sběratelskou výpravou.

Z tohoto důvodu je důležité umístit úly tak, aby měly včely snadný návrat. Náhlé změny teploty mohou způsobit, že včely prochladnou a nedoletí zpět do úlu, což může mít smutné následky. Tato citlivost je připomínkou, jak důležité je respektovat včely jako součást přírody a neustále zdůrazňovat důležitost jejich ochrany pro udržení celkového ekologického zdraví. Umísťovat včely na střechy budov, jako je například pražské Rudolfinum, není ideálním řešením. Takové prostředí, obklopené kamennými ulicemi a asfaltovými plochami, vytváří rozpálené stanoviště, které je pro včely značně nehostinné. Podmínky tam vyžadují od včel nadměrné úsilí při hledání vody a udržování teploty úlu. Přestože se objevují pozitivní komentáře na adresu střešního včelaření, je důležité si uvědomit, jak nevhodné jsou tyto extrémní podmínky pro zdraví včelstev.

Bohužel, ne všichni včelaři rozumějí potřebám včel. Kdekdo může začít včelařit pouze na základě registrace, aniž by měl základní znalosti o včelařství. Začátečníci se často spoléhají na ne vždy spolehlivé informace z YouTube, kde hodnotí kvalitu podle počtu zhlédnutí, zatímco odbornější přednášky je míjejí.

V otázce vhodných včelích plemen je důležité respektovat historicky prověřená zjištění. Někteří včelaři experimentují s nepovolenými plemeny, jako je tmavá včela nebo "backfastka", a ignorují, že nelegální dovoz může ohrozit místní včelstva. Paradoxně, ve státech jako Austrálie a USA platí striktní regulace dovozu včel, zatímco v naší zemi je situace nekontrolovaná, čímž se ohrožuje náš zavedený kraňský druh.

Dalším problémem je přístup k chovu včel. Moderní praktiky, jako chování včel v bedničkách nevhodných rozměrů, mohou vést k úhynu včelstev hladem během chladnějších měsíců. Navíc, následek chemizace prostředí a technologického znečištění může narušovat včelí populace. Skutečnost je taková, že největším nepřítelem včel je často nedostatečně informovaný včelař. Pro inspiraci a rozumný přístup můžeme vzhlížet ke Slovinsku, kde dodržují přísné předpisy pro chov kraňky a ukazují, že respekt k přírodě přináší výsledky.

Je nezbytné změnit náš přístup a začít chránit včely nikoliv zbytečnými experimenty, ale respektováním přírodních zákonitostí a tradičního vědění. K tomu je potřebná kvalitní edukace a sdílení osvědčených včelařských praktik.

Milí kolegové včelaři,

Počasí posledních let nás sužuje extrémními výkyvy. Aktuálně (k 18. červnu 2023) jsme zažili chladný a suchý východní vítr, který mnoha včelám na našem území znemožnil opustit úly. Včelaři, kteří měří hmotnost svých úlů, jistě potvrdí, že za takových podmínek včely ve své snaze přežít spotřebují značnou část svých zásob. Právě v těchto dnech medují lesy a začínají kvést lípy. Když se však studený vítr změní na tropická vedra s bouřkami, včely čelí hrozbě přívalových dešťů, které mohou z květů smýt pyl a nektar.

Období pastvy pro včely může podle místních podmínek skončit už koncem června nebo nejpozději v polovině července. Po tomto období nejsou včely schopny přinést dostatek potravy pro svá silná včelstva. Je důležité nepodlehnout pokušení "vydojit" včely úplně. I kdybychom je ihned začali krmit, zatížíme jejich metabolismus, což nepříznivě ovlivní i nově se vyvíjející jedince.

Od 1. do 15. července by měly být včely už jen dokrmovány a dále zatěžovat by je nedávalo smysl. Je čas jim poděkovat za jejich tvrdou práci a začít se zaměřovat na léčbu jejich možných onemocnění. Přestože jsou metody a postupy obecně známé, někteří stále experimentují s novými přístupy, což může vést k překvapení ve formě včel bez křídel a infekcí.

Podle svazových statistik došlo k úhynu zhruba 270 000 včelstev, ale toto číslo nemusí být přesné. Statistiky byly sestavovány k 15. únoru 2023 a mnoho včelařů se na své úly ještě ani nepodívalo. Po tomto datu úhyny pokračovaly i kvůli vyhladovění, které nebylo pouze důsledkem počasí, ale i nedostatečného zakrmení.

Jak dál? Je potřeba, aby si někteří včelaři uvědomili, že nejsou "včelařští mistři" a úhyny včel nemohou ignorovat. Na nejvyšší úrovni se snad řešení nedočkáme, jak ukázala i nedávná reakce ministerstva financí na připomínky k danění naší činnosti. S úctou k přírodě a včelám bych rád viděl zrušení všech dotací souvisejících s včelařením, aby bylo konečně jasně pochopeno, že včelaření nemá být primárně o financích, ale o zodpovědném přístupu k přírodě.

Z časopisu včelařství: Jan Šmíd