Svaz je tu především pro včelaře, říká Jarmila Machová

Mandát, který vám tehdy ve druhém kole dali členové Republikového výboru, příliš silný nebyl. Jako první úkol po nástupu do funkce jste si proto dala nezklamat ty, kdo vás volili, a přesvědčit ty, kteří vás nevolili. Jak dalece se vám to podařilo? Trvalo to pět let, nebo jste to zvládla v kratší době?

Ještě k volbě samé. Ono to zpočátku nerozhodné nebylo. V prvním kole mi chyběl jen jeden hlas k tomu, abych získala nadpoloviční většinu. Proto muselo být druhé kolo, do kterého již dosavadní předseda nešel. Po mém zvolení jsem nabídla spolupráci všem, kteří chtějí pracovat pro rozvoj včelařství a svazu bez ohledu na vzájemné sympatie, nebo spíše antipatie. Měla jsem zájem spolupracovat se všemi, kterým budoucnost svazu nebyla lhostejná. V minulém volebním období panovaly na svazu nejrůznější třenice, které jsem se snažila eliminovat a uklidnit tím, že zapojím aktéry do práce. Zpočátku se to celkem dařilo, ale pak převládly skupinové zájmy a někteří funkcionáři pracující v odborných komisích abdikovali. Přišli jiní a fungují bez problémů dodnes. A pokud jde o můj mandát, máte pravdu, nebyl silný. Nicméně již na prvním jednání Republikového výboru ČSV bylo usnesení schváleno bez problémů, pouze tuším dva členové se zdrželi hlasování. Už tam byl přístup k mé osobě i členům předsednictva úplně jiný a je tomu tak dodnes prakticky na každém zasedání RV. Myslím, že bych spočítala na prstech jedné ruky, kolikrát bylo jednání složitější a Republikový výbor byl dvoudenní. Program je připravený, konstruktivní, členové předkládají podnětné návrhy, které se zapracovávají, vše zvládneme během jednoho dne. Silnou podporu v RV jsem získala prakticky hned první rok.

Proč se stát včelařem a jak včely správně pochopit?

Nejprve mi dovolte dvě malé úvahy začátečníků. Slyšel jsem je na kurzu pro včelaře, které každoročně pořádám ve Vědeckotechnickém parku v Roztokách u Prahy. Říkejme jim třeba Mirek a Eva. Na začátku kurzu se vždy každého účastníka ptám, proč chce včelařit. Mirek, budoucí včelař, odpověděl následovně: „Víš, já o včelách nevím zhola nic, ale věřím, že se na nich naučím vydělávat peníze, že budu čerpat všechny ty zemědělské a vzdělávací dotace. Můj plán je vybudovat enviromentální ekocentrum zaměřené na včelařství a ještě nějaké to muzeum medových pralinek, protože v Česku žádné není, a já bych to chtěl ukázat lidem. Zkušenosti mám jen částečné, mám 4 úly a v nich 2 včelstva, co přežila, a takto to vedu už čtyři roky. Určitě se chci naučit vyrobit hodně medu a vyrábět medovinu. A prodat ze včel vše, co se dá, abych nemusel v práci dřít jak mezek. A taky budu dělat vzdělávání veřejnosti a brát za to prachy. Příroda je přece dobrá dojná kráva, ne? zakončil s úsměvem.

Medové recepty nejen pro včelařky

V zimních měsících je také čas na experimenty na s medovým vařením a pečením různých dobrot a laskomin. Sám rád vařím, a tak přidávám několik receptů.

Medové řezy

Suroviny: 250-300 g medu, 300 g cukru, 15 g skořice, 7 ks hřebíčků, 300 g hrubě nasekaných mandlí nebo ořechů, 120 g kandované citrónové a pomerančové kůry, 625 g hladké mouky, 5 cl griotky,

Rentabilita registračního vážení včelstev

Každý včelař dnes pociťuje, vedle potěšení ze včelaření jako záliby, i ekonomický tlak na efektivitu svého konání. Na jedné straně rostou ceny vstupů (cukr, benzin, investice, pomůcky a vybavení), na druhé straně je však možnost ovlivnit výši výnosů včelstev využitím nových postupů, daných současnými technickými možnostmi. Zejména noví, ale I starší, včelaři kladou tento ekonomický pohled, včetně snahy o využití nových možností, do popředí stále častěji